JustJess
Nápad stát se Au-pairkou mi vlastně vnukla kamarádka, která žije skoro 10 let v Anglii. Začínala tam stejně, když jí bylo 20. Nikdy jsem si nemyslela, že by to mohla být moje cesta, protože jsem měla až příliš koníčků, které mě držely na místě. Vzhledem k nové situaci, která nastala, se ale všechno změnilo, a najednou mě nedrželo nic, kromě rodiny a kapely. Naštěstí moje rodina mě vždycky podpořila ve všem a moje kapela je banda úžasných kluků, kteří mají pochopení pro ledasjaké moje výstřelky. Nastalo pro mě tedy období hledání. Hledání nové země a hostitelské rodiny.
Jako mnoho jiných Au-pairek jsem si založila profil na aupairworld.com a čekala, co se bude dít. Jak se asi dle mého dřívějšího vyprávění dá čekat, chtěla jsem se vydat do Francie a naučit se francouzsky, protože to bylo mým snem dlouhých 10 let. Do vyhledávání jsem si ale zadala i Itálii a Velkou Británii. Byla jsem otevřená možnostem a, popravdě, moc jsem od toho nečekala.
Takže mě čekal trochu šok: Během prvního dne mi napsalo 8 rodin.
Najednou jsem trávila hodiny pročítáním profilů rodin a obhlížením lokalit na google mapách. Nabízelo se mi tolik možností, že jsem upřímně nevěděla, co mám dělat. Byla tu rodina z Říma, dvě z Paříže, z Lyonu a během pár dnů mnoho dalších. Připadala jsem si jako princezna v pohádce se spoustou nápadníků. Jenom si vybrat správně. To byl ten nejtěžší úkol.
S několika rodinami jsem si poté volala nebo měla video hovor a poměrně rychle se to protřídilo. Ačkoli po mně všichni toužili (ano, mám velké ego), já jsem některé vyškrtla hned, protože mi instinkt říkal, že by to nefungovalo. Osobně mi nesedí lidé, kteří se snaží ostatními manipulovat a ovládat je. Teď se možná někteří mí známí smějí, protože jsem úplně stejná. Perfekcionistka posedlá kontrolou. Ale lepším se! Opravdu se snažím nechávat ostatním prostor… No každopádně, všechny manipulativní rodiče jsem vyřadila ze seznamu a zůstaly mi tři rodiny, které si mezitím našly někoho jiného. No jo… o všem přemýšlím moc dlouho. 😀
Pak se najednou stalo něco úplně mimo mísu – během dvou dnů jsem dostala dvě pracovní nabídky doma. A v oboru. Asi to měla být zkouška, jestli se opravdu vydávám cestou, kterou chci. Přiznám se, že jsem zaváhala. Dokonce jsem si i deaktivovala profil na aupairworld.com a rozhodla se, že jednu z nabídek zkusím. Celé tohle rozhodnutí ale trvalo asi 24 hodin, protože jsem z toho měla tak špatný pocit, že jsem se musela rychle vrátit k původnímu plánu. Jednoduše řečeno, jakmile se člověk k něčemu rozhodne, je těžké to přeprogramovat. Navíc nějaká část mě už se začala těšit na zkoumání nových míst.
Znovu jsem si tedy aktivovala profil a prošla seznam rodin, které jsem si dříve označila jako zajímavé. Nakonec jsem napsala rodině, která žije ve francouzsky mluvící části Švýcarska – u Ženevského jezera. Ze začátku jsem je přehlížela, protože Švýcarsko nebylo na mém seznamu vysněných zemí, ani těch, které by dávaly kariérně smysl. Tím samozřejmě nic proti Švýcarsku, je to nádherná země. Už jsem měla tu čest. Moje máma tam žila 3 roky a tamní krajina mě uchvátila. Nevím, proč mi ale připadalo, že takovou zemi je lepší vidět jako turista, než jako obyvatel. Zvláštní, že? Nejspíš proto, že místní hory skrývají takový zvláštní klid, který prostě nabádá k přemýšlení a uklidnění mysli, což pro mě osobně patří spíše k dovolené… Asi jsem se bála, že mi to dlouhodobý pobyt zkazí.
Švýcarská rodina mi odepsala za několik hodin a hned druhý den jsme měli videohovor. Vypadalo to fajn. Rodiče sympatičtí, tři velmi aktivní děti s hudebními koníčky a mimo jiné benefity, vlastní garsonka. Co bych mohla chtít víc? No… méně vaření. To je jediná věc, která mě opravdu děsila. Né že bych neuměla vařit, to ano… ale co vařit pro cizí děti, v cizí zemi, s jinými chutěmi, a navíc… cca 8x týdně? Ne, opravdu, tak mi to bylo řečeno! Pro děti 4x týdně obědy a večeře. Přiznám se, že v tu chvíli jsem trochu začala couvat. Ačkoli rodina vypadala, že by si mě vzala hned, já jsem si nechala 2 dny na rozmyšlenou. Protože to vaření mě opravdu děsilo.
Probrala jsem situaci po telefonu se všemi. S rodinou, s kamarádkami, s kamarády… od všech jsem si nechala poradit, protože to bylo velké rozhodnutí a krok do neznáma. Nejvíc mě asi uklidnila máma, protože mi řekla, že ve Švýcarsku se vaří hodně z polotovarů a mnohem rychleji než u nás. Takže žádné omáčky, žádná svíčková a žádné hodinové tančení u plotny. No… bylo to uklidnění? Ano i ne… protože se přiznám, že si u hodinového vaření dokážu pořádně zarelaxovat. Ale na druhou stranu… dělat to denně bych taky nemohla. 😀 To by ztratilo kouzlo.
Ale zpět k tématu… to velké rozhodnutí jsem nakonec musela udělat sama. S rodinou jsem přes videochat mluvila znovu, abych si byla jistá, že se schází naše představy a že budu mít také dost času pro sebe. Byla jsem dost skeptická – neuměla jsem si to představit. Nejvíc mi ale k rozhodnutí nakonec pomohly google fotky z té lokality – to místo vypadalo prostě nádherně: jezero, hory, promenády, architektura a vlaková stanice. To je pro mě důležité, znamená to, že se odsud dostanu, kamkoliv budu chtít. A taky můžu slintat na švýcarské vlaky. (Ano, mám slabost pro vlakovou dopravu.) Takže nakonec… po čtyřech dnech promýšlení (zase jsem si lhůtu na odpověď prodloužila), jsem řekla ano.
No a protože mi ano řekla i rodina, bylo už jasné, že se za 3 týdny stěhuju do Švýcarska!
