JustJess
První měsíc v mé nové zemi utekl jako voda. Než jsem se nadála, byla druhá polovina září, čas ohlédnout se zpět, a především počítat. Potřebovala jsem vědět, jak se mi daří žít s omezeným rozpočtem v jedné z nejdražších zemí v Evropě.
Nejdříve musím vysvětlit jednu věc. Když mí přátelé v Česku slyšeli, že jdu pracovat do Švýcarska, většina z nich reagovala asi takto: „No páni! Švýcarsko! To budeš mít spooooustu peněz!“
Takhle to ale nefunguje. Spousta čtenářů nejspíš ví, jak to chodí u au-pair s penězi, ale zjistila jsem, že pokud se o práci au-pair někdo vyloženě nezajímal, nemusí mu to být známo. Proto to vysvětlím. Au-pair nedostává skutečný plat, žije z kapesného. To znamená, že rodina, pro kterou pracují, se o ně stará a platí jim spoustu věcí včetně jídla, pojištění a jazykového kurzu. Ale k tomu už logicky nedostávají skutečný plat, nýbrž kapesné. A takové kapesné au-pair ve Švýcarsku je malé ve srovnání s platy lidí pracujících na plný úvazek. Rodina ale platí za au-pair mnoho výdajů a zaměstnává ji maximálně 30 hodin týdně, takže ve výsledku je to férový obchod.
Pravdou je, že žít jako au-pair ve Švýcarsku znamená žít s výrazně omezeným rozpočtem. Když jsem se přistěhovala, věděla jsem, že nebudu schopná nic moc našetřit, protože je zde šíleně draho. Ale teprve po prvním měsíci jsem si konečně uvědomila, jak moc. Drogerie, služby, lístky na vlak… ale v první řadě jídlo.
Zmínila jsem, že hostitelská rodina platí stravu. V mém případě to není úplně pravda, protože s rodinou nebydlím. Jím s nimi, když jsem v domě, můžu si vzít cokoliv z ledničky, ale na snídaně, polovinu večeří v týdnu a mé volné dny si musím nakoupit ze svých prostředků. Není to špatné, protože žít ve svém vlastním bytě je neuvěřitelný bonus. Navíc ostatní au-pairky si musí platit polovinu pojištění, což já nemusím. Takže v důsledku mi po výdajích za jídlo zbude více méně stejně peněz jako každé další au-pair. Jen jsem potřebovala zjistit, jak s těmito penězi efektivně pracovat.
První měsíc jsem nejvíc trpěla výběrem jídla. Potřebovala jsem najít výrobky, které mi budou chutnat a přiznám se, že to byla mise na celý měsíc. Ne proto, že by jídlo ve Švýcarsku mělo špatnou kvalitu, chraň bůh! Ale protože jsem se konstantně dívala na cenovky a přepočítávala je na české koruny. Což jsem rozhodně neměla dělat, protože mi z toho bylo častokrát špatně od žaludku. Jen pro vysvětlení, jeden švýcarský frank byl v roce 2020 průměrně 24 Kč.
Nejdéle mi trvalo najít správné pečivo. Protože chléb ve Švýcarsku se tomu našemu moc nepodobá a rohlíky prakticky neexistují. Skoro všechno pečivo je jakousi formou bagety a zabralo mi opravdu celý měsíc, než jsem našla pečivo, které není druhý den tvrdé jako šutr. A abych se přiznala, právě z tohoto důvodu jsem si slavné francouzské bagety kupovala jen první týden, pak už nikdy. Můj výběr nakonec skončil na chlebu zvaném „Pain tessinois clair Terrasuisse“, který stojí cca 2 franky a vydrží nejdéle. Navíc chutná jako české rohlíky.
Jednodušší to bylo s jogurty. Prakticky každý, který jsem zkusila, chutnal úžasně, včetně těch nejlevnějších. Ty stojí od 0,80–1 frank, takže po přepočtu více méně stejně jako v Česku. Ale musím uznat, že kvalita je naprosto někde jinde. Obecně si troufám říci, že všechny mléčné produkty mají ve Švýcarsku vyšší kvalitu než u nás doma. To, co tu nazývají nízkotučným mlékem, by v Česku označili jako plnotučné. A musím přiznat, že můj žaludek měl problém si na to zvyknout.
Samozřejmě nemůžu opomenout švýcarský sýr. Nejběžněji se v téhle oblasti kupuje Le Gruyère, který pochází z oblasti nedalekého stejnojmenného města – Gruyères. Toto místo je od mého domova cca hodinu autem a rozhodně se tam hodlám v následujících měsících vydat. Kromě Le Gruyère se zde ale také běžně nakupuje italská Grana Padano. Oba sýry je možné koupit v bločku, krájené i strouhané. Bloček takového sýra stojí okolo 4,50 franku za 250 gramů.
V dřívějších článcích jsem také zmínila, že maso je ve Švýcarsku extrémně drahé. Je to dobře vidět na cenovkách salámů, šunky, klobásek i samotného masa. Samozřejmě je možné koupit levnou drůbeží šunku za 3 franky, většinou ale narazíte na vepřovou šunku, která stojí od 4–10 franků. Cena za kuřecí prsa je podobná, 8–12 franků za 250 gramů. Nebudu ani zmiňovat cenu hovězího, vepřového nebo ryb. Ale zjistila jsem, že nejlevnější forma masa je hovězí mix, kterého je možné koupit půl kila za 6 franků. Je to sice maso značky supermarketu, ale kvalita je skvělá. Ráda je kupuji do boloňské omáčky nebo na hamburgery. Je to levný a skvělý způsob jak si dopřát maso!
Cenovky na masných výrobcích jsou důvodem, proč si pro sebe většinou kupuji plněné těstoviny nebo Rösti. Když se tyhle výrobky dostanou do slevové akce, dá se na nich hodně ušetřit. Ale přiznávám, že se to nedá jíst pořád. Čas od času si prostě budu muset koupit maso. Asi to bude hlavně hovězí mix, protože mi vydrží déle. Kdybych si měla pravidelně kupovat kuřecí, vepřové nebo ryby, moje kapesné by zmizelo jako pára nad hrncem.
Jedna z mála věcí, které shledávám cenově přístupné, jsou ovoce a zelenina. Ne že by byly vyloženě levné, ale ve srovnání se vším ostatním mají dobrou cenu. Okurek, cuketa nebo paprika se dá koupit do 2 franků za kilo. Nebo kilo jablek Gala do 3 franků. Což dělá z ovoce a zeleniny nejlevnější položky na účtence. Navíc 90 procent ovoce a zeleniny je bio. Prostě protože tady je všechno bio. Hádám, že je to standard.
Popravdě, zjistila jsem, že většina levných produktů ve Švýcarsku stojí do pěti franků. Šampon, zubní pasta, sprchový gel, sýr, šunka, chléb, čokoláda. Ale všechno se to dá samozřejmě koupit i mnohem dráž. Záleží na tom, jestli hledáte konkrétní značku, nebo si chcete připlatit a kvalitu. Většinou kupuji produkty do pěti franků a můžu upřímně říct, že i tohle jsou vysoce kvalitní potraviny, které udržují bříško plné a šťastné. 🙂
Sečteno a podtrženo, moje výdaje za drogerii a jídlo se budou pohybovat okolo 250–300 franků za měsíc. A to i když se nebudu moc držet zpátky a občas si dopřeji nějakou tu kvalitní čokoládu nebo maso. Ale opět musím zdůraznit, že to není cenovka za všechno jídlo. Jen snídaně a asi polovina hlavních jídel. Kdybych nejedla polovinu času s rodinou, bylo by to mnohem více.
Takže tak nějak skončil můj první měsíc pobytu. Počítáním výdajů, plánovaním dalších výletů a bohužel i ležením v posteli. Protože na mě skočila moje každoroční bronchitida a nezbylo mi nic jiného, než to vyležet. A bohužel přesně v době státního svátku, kdy jsem měla prodloužený víkend. No nic, zkoumání Švýcarska musím odložit na příště!
