Deník Au-pair: 12. Prázdniny, vinice a příjemné změny

První polovina října utekla jako voda a začaly podzimní prázdniny. Pro mě to znamenalo změny v obvyklém rozvrhu a dokonce i několik dní volna, protože rodina vyrazila na pár dní pryč. Ve finále mi ani nevadilo, že jsem se nemohla vrátit do Česka. Protože jsem během prázdnin získala nejeden pěkný zážitek. 

Ve Švýcarsku mají děti dva týdny podzimních prázdnin. Proto jsem původně zamýšlela vrátit se ná pár dní domů. Bylo nepravděpodobné, že by mě rodina potřebovala na celých 14 dní. A v tom jsem se nezmýlila. Ale vzhledem k tomu, že situace v Česku v říjnu 2020 vedla k dalšímu lockdownu, návrat domů nebyl možný. Takže jsem prostě začala pracovní týden jako každý jiný a čekala, co se bude dít. 

Hlavní změna byla v tom, že jsem měla na starost pouze jedno dítě. Nejstarší syn měl sportovní tábor, prostřední děvče hudební kemp a já tak zůstala pouze s malou opičkou. Tak říkám nejmladší slečně. Je to veselé dítko, plné energie, které má zvláštní zálibu v lezení po stromech a nošení děravých džín. 

První prázdninový den jsme se sbalily a zamířily do IKEA. V domě se plánovaly velké změny v dětských pokojích a potřebovali jsme koupit spoustu věcí. Byla jsem trochu vyděšená z dálnice, protože jsem zvyklá řídit hlavně v mírném provozu. Můj strach se ale ukázal být neopodstatněný, protože švýcarská dálnice působila jako balzám na řidičovu duši. Nejsem si jistá, jestli budu schopná ještě někdy naši D1 nazvat dálnicí. Možná tak nezoraným polem. Ale aspoň že IKEA je stejný labyrint jako doma. 

Druhý den jsme strávily na zahradě a česaly jablka z jabloně. Jak se s mojí nemotorností dá očekávat, málem jsem spadla ze stromu. Ale malá opička? Ne, ne, ta může klidně viset z větve hlavou dolů s širokým úsměvem na tváři. Neuvěřitelné dítě. 

Ten večer jsem také měla závěrečnou lekci kurzu francouzštiny. Kurz pro začátečníky byl rozdělený do tří částí a k mé smůle nebylo dost lidí na to, aby se otevřela druhá část. Jen já a moje kamarádka Jo. Takže druhá část kurzu byla zrušena a odsunuta na neurčito. Chtěla jsem se studiem jazyka pokračovat, takže jsem nečekala na znovuotevření kurzu a našla si jiné řešení. Moje učitelka z kurzu souhlasila (ukecala jsem ji), že mi dá jednou za týden soukromé lekce. Měla jsem z toho velkou radost, protože jsem během kurzu zjistila, že máme hodně společného. Hlavně lásku k Japonsku. Takže další týden mi měl začít nový, soukromý kurz s rodilou Francouzkou, která má stejné zájmy jako já. Lépe to ani dopadnout nemohlo! 

Třetí den byl jako vždy můj volný den. Au-pair mohou pracovat jen 30 hodin týdně, takže mám volné středy. Jsou určené jako den ke studiu jazyka. Samozřejmě ale nedělám jen to. Ráda se vydávám na malé průzkumy okolí, na které mi stačí jedno odpoledne. Onu středu jsem se rozhodla začít zkoumat vinice v Lavaux. Doufala jsem, že zastihnu vinice v zářivých podzimních barvách a udělám pár pěkných snímků. 

Lavaux je 30 km dlouhá oblast na severním břehu Ženevského jezera. Rozkládá se tu 830 hektarů terasovitých vinic. Dlouhé kamenné terasy postavili benediktínští a cisterciáčtí mniši ve 12. století. Celou oblast tak proměnili ve vinařský region. 

Vinařský region Lavaux má hodně stezek pro pěší turistiku nebo cyklistiku. Je na návštěvníkovi, kterou z nich si vybere. Rozhodla jsem se, že si projdou celou oblast Lavaux na etapy. Proto jsem se ten den vydala jen na krátkou procházku. Ale je možné projít celou oblast za jediný den. Cesta z Lutry (městečko, kde oblast začíná) do St-Saphorin (vesnice, kde oblast končí) trvá pěšky zhruba 5 hodin. 

Vyjela jsem vlakem z Vevey do Chexbres, což je vesnice nad vinicemi. Je to také nejvyšší bod oblasti Lavaux. Objevila jsem pěší stezku vede z kopců dolů do vesničky St-Saphorin. To mi znělo jako dobrá trasa na začátek průzkumu. 

Jakmile jsem sešla z vesnice do vinohradů, okouzlila mě jedna z nejkrásnějších scén. Pohled na Alpy a jezero, pravidelný tvar kamenných teras vyplněných rostlinami vinné révy, jejichž barvy se zrovna začaly změnit ze zelené na zlatavou. 

Když stojíte na místě jako je toto, na samém začátku strmé alpské krajiny, donutí vás to přemýšlet. Kolik to asi dalo mnichům práce, než postavili takový projekt? Zvláště ve středověku. Později jsem si přečetla, že pokud byste všechny terasy poskládali za sebe, vzniklá zeď by se táhla od Bernu až do Frankfurtu. Což je vzdálenost 400 km. Neustále zůstávám v údivu nad schopnostmi a výdrží lidí, kteří žili před několika stoletími. Lidstvo je skutečně fascinující. 

Na procházce mezi vinicemi jsem narazila na spoustu osamělých domků s kouzelným vzezřením. Většina z nich patří vlastníkům vinic a během sezóny je možné se tu zastavit na ochutnávku místních vín. Také místní malé vesničky s úzkými uličkami a středověkými věžemi tvoří romantickou atmosféru v Lavaux. 

Cesta z Chexbres do St-Saphorin mi zabrala skoro dvě hodiny. Ale já chodím velmi pomalu a vychutnávám si výhledy. Celá stezka se dá sejít i za 40 minut. To ale není můj styl. Ráda si užívám krajinu, kterou navštěvuji, a tenkrát už jsem věděla, že tohle byl pouze první z mnoha výletů, které do oblasti Lavaux podniknu. Navíc i kdyby covid zavřel všechna muzea a kulturní akce, Lavaux bude stále otevřené. 

Ale ta nejzajímavější událost týdne měla teprve přijít. V pátek jsem dostala volno, protože doma nebylo ani jedno dítko, o které bych se mohla starat. Nicméně na večer jsem byla pozvaná navštívit s rodinou koncert. 

Možná se divíte, že se v době covidové nějaký koncert mohl konat. Ale v polovině října byla situace ve Švýcarsku dobrá. Malé události byly povolené. Se spoustou hygienických opatření, samozřejmě. 

Koncert se konal v kostele ve městečku Lutry. Což je shodou okolností také město, kde začíná vinařská oblast Lavaux. Už jsem se výše zmínila, že prostřední dcerka rodiny měla celý týden hudební tábor, takže koncert, na který jsme mířili, byl koncert účastníků tohoto uměleckého programu. 

Moc jsem od toho nečekala. Takže jsem oněměla úžasem, když orchestr skládající se z cca patnácti dětí začal hrát jako profesionální. Housle, violy, violoncella a kontrabasy v naprostém sladění zaplnily kostel hudbou. Byla jsem tak překvapená jejich výkonem, že jsem musela na konci hodinového představení zvednout vlastní bradu ze země. Ano, hráli hodinu dlouhý koncert. To jsem rozhodně nečekala po pětidenním hudebním táboře. 

Později jsem se dozvěděla, že tento malý orchestr spolupracuje dlouhodobě na umělecké škole, kam prostřední děvče dochází každý čtvrtek na kroužek. Takže se všichni znají a vždy je vede stejná učitelka. Ale písně pro tento koncert trénovali opravdu pouze pět dní. Naprosto neuvěřitelný výkon pro děti ve věku cca 9–14 let. 

Musím přiznat, že jsem byla na naši princeznu s houslemi v ruce neuvěřitelně pyšná. Je to talentovaná a pracovitá mladá slečna. A i když vím, že miluje gymnastiku mnohem víc než housle, pořád trénuje skoro denně a je schopná hrát v orchestru. Neuvěřitelné. Sice není moje dítě, ale jsem na ni hrdá. Neumím si ani představit jak se musí cítit její rodiče. Mít takovou dceru, asi bych se nosila jako páv. Myslím to vážně. Je úžasná. 

Ten večer jsem byla hostem rodiny a pozvali mě na večeři do pizzerie. Byli tam také rodinní příbuzní včetně babiček a dědečků. To bylo podruhé, co jsem je viděla. Poprvé se mnou dědeček mluvil anglicky, protože to bylo hned po mém příjezdu. Tentokrát si ale nebral žádné servítky a předstíral, že anglicky neumí, aby mě donutil používat francouzštinu. Což nebyla po pouze dvou měsících kurzu žádná hitparáda. Trvalo mi věčnost se vymáčknout a zjistila jsem, že mám naprosto nedostatečnou slovní zásobu. Ale celé to mělo jeden úžasný efekt: děti si uvědomily, že jsem vlastně schopná říct aspoň něco francouzsky. 

Od toho dne se ke mně dětičky začaly chovat trochu přívětivěji. Druhý týden prázdnin mě dokonce začaly oslovovat jménem. Do té doby v přímé řeči moje jméno nepoužívaly a v diskusích, které zahrnovaly moji osobu, to bylo jen „ona“. Takže po téhle večeři, skoro dvě měsíce po mém příjezdu, jsem se konečně dostala trochu blíž k těmto fascinujícím mladým stvořením. Byla jsem za to neuvěřitelně šťastná. Jednou musím jejich dědečkovi poděkovat, že byl takový pes.